SNĚHOVÉ PODMÍNKY

Koncem března bylo v národním parku Urho Kekkonen asi metr sněhu. Měli jsme štěstí na počasí, nový sníh padal minimálně, což nám pochod výrazně usnadnilo.

V okolí cca 15 km od Saariselkä je možné se pohybovat po pečlivě udržovaných běžkařských trasách. Po střední urolbované části mezi stopami se dá jít normálně v botách. Občas je třeba se uklidit na stranu a nechat projet skupinku rychlých seveřanů. Po návratu z liduprázdné části národního parku se nám sice tato oblast zdála poněkud zaplněná, ale nějakých procesí se rozhodně nemusíte obávat.

upravené stopy v okolí Saariselkä

V celém zbytku parku (přes 90% plochy území) nejsou žádné silnice ani protažené cesty. Terén se tak v podstatě dělí na 2 typy, které se neustále střídají: hluboký sníh “hlubočák” a stopa po skůtru od správců parku “skůtrovka”. Po skůtrovce se dá jít s výrazně menší námahou. Navíc pokud je sníh umzlý a několik dní nesněžilo, dá se po skůtrovce jít i v botech, což je nejrychlejší. Rychle jsme zjistili, že pokud skůtrovka vede aspoň trochu naším směrem, nemá smysl se trápit v hlubokáči. Správci parku si na skůtrech jezdí, kudy se jim zamane, v parku nejsou značené žádné cesty a nadějně vypadající skůtrovka zpravidla zabočí někam, kam vůbec nechcete. V tomto ohledu nelze trasu nijak plánovat.

Tomáš na skůtrovce

V lese a v korytech potoků, kterých jsou v parku stovky, je sníh hluboký a v botech naprosto neprostupný. Hned první den jsme si vyzkoušeli, jak snadno lze zapadnout po pás do hlubočáku už po prvním chybném kroku mimo lehce zavátou skůtrovku. V hlubočkáku je postup možný jen na běžkách nebo na sněžnicích.

Na hřebech je sních často vyfoukaný na zmrzlý firn a led. Při pohledu proti slunci se kopec pěkně leskne. Na sněžnicích je postup bezpečný i z prudkého kopce, na běžkách je taková stráň zcela nesjízdná.

brodění v 2 metrovém prachovém hlubočáku v průsmyku Devil’s Gate

NA BĚŽKÁCH NEBO NA SNĚŽNICÍCH?

Podle našich zkušeností není v zimě možné se v parku pohybovat pouze v botech. Zbývá se tak rozhodnout buď pro běžky nebo sněžnice. Všech asi 20 lidí, které jsme v parku potkali (okolí Saariselka nepočítám) měli speciální severské běžky, někteří ještě doplněné o stoupací tulení pásy. Na klasických běžkách nebudete mít v hlubočáku šanci a budete se hrozně bořit. My jsme se rozhodli pro sněžnice, které jsme si půjčili v Čechách. Důvodem je celkem bezproblémová doprava sněžnic letadlem a výhodnější cena v půjčovnách. V roce 2016 jsme si půjčili sněžnice v pražské půjčovně za 60 Kč / den. Půjčovny v Saariselkä nabízely sněžnice za 15 EUR / den.

Sněžnice rozhodně doporučujeme, pohyb na nich je v hlubočáku příjemný a velmi přirozený.
Když jsme narazili na umrzlou skůtrovku sněžnice jsme sundali a připevnili na sáně.

Jsme přesvědčeni, že oproti běžkám mají sněžnice spoustu výhod:

  • bezpečný pohyb po zmrzlém sněhu i ledu, hroty sněžnic se parádně zakousnou při každém kroku
  • s výjimkou navátého prachového sněhu se sněžnice vůbec neboří
  • odpadá nutnost mazání běžek a s tím spojené problémy – podkluzování nebo nalepování sněhu
  • pochod na sněžnicích se nemusíte učit
  • sněžnice lze upnout na každé pohorky. Pro zimní trek za polárním kruhem na běžkách budete potřebovat speciální vysoké a zateplené běžecké boty.

Na běžkách se v parku stejně moc nesvezete. Běhat se nich totiž vzhledem k nákladu a hlubočáku vůbec nedá.
A až to bude z kopce, můžete si zkusit sjezd na saních:

SEVERSKÉ SANĚ – PULKY

Pro pohyb v zimní divočině používají seveřani speciální saně, které nazývají pulk nebo pulky. Saně vzhledem připomínají dlouhé boby, na kterých si každý přepravuje svoje vlastní vybavení a jídlo. Pulky jsou vyrobené z tvrzeného laminátu a jsou vybavené plachtou s popruhy pro upnutí nákladu. Na spodní části saní jsou 2 laminátové lyžiny, které usnadňují pohyb v hlubočáku a při sjezdu zas naopak drží stopu – no teda aspoň občas 🙂

severské saně pulk / pulky

Největší předností je systém zápřahu, který mají seveřani neskutečně vychytaný. Namísto upnutí provázkem nebo pružným “gumycukem” jsou saně připnuté k bedernímu pásu polárníka dvojicí tyček. Tyčky jsou dostatečně dlouhé a zajišťují tak, že vás saně při pochodu z kopce nezajedou. Další výhodou je, že díky tyčkám se saně prakticky nedají převrátit. Tyčky lze v polovině složit takže sáně při úschově nezabírají zbytečné místo navíc.

Bederní pás je polstrovaný, doplněný kšandami přes ramena a dobře drží. Každá tyčka má navíc uvnitř pružný prvek, který při každém kroku způsobí plynulé zhoupnutí saní. Při půjčení saní si zkontrolujte, že obě tyčky správně pruží. U jedněch půjčených saní byl mechanismus ochozený a každý krok byl hodně nepříjemný. S reklamací těchto tyček jsme neměli v půjčovně žádný problém, Finové nám celý zápřah ochotně vyměnili za jiný.

S pulkami jsme byli velmi spokojeni a nepotkali jsme nikoho, kdo by měl jiné saně. Běžné dětské boby nebo jiné po domácku vyrobené saně se nedají s tímto osvědčeným vynálezem vůbec srovnat. V roce 2016 nabízely půjčení pulek za 2 půjčovny v Saariselkä a 1 půjčovna v Kilopää:

Doporučujeme provést rezervaci pulek v půjčovně alespoň 3 týdny před odjezdem. My jsme rezervovali pulky až na poslední chvíli a na zapůjčení 4 pulek jsme museli využít 2 půjčovny. Půjčení 1 pulek na 8 dní nás vyšlo na 85 EUR resp. na 150 EUR ve druhé půjčovně. Za vyšší cenu jsme dostali novější model s lepším systémem krycí plachty a upínání. Funkčně byly zcela totožné se starším modelem. V půjčovně dostanete pulky vždy včetně kompletního postroje a tyček pro zápřah.

Velikost jedněch pulek je tak akorát pro náklad jednoho polárníka (velký kletr + malý batoh + sněžnice + foťák). Na pulky by sice bylo možné naložit více věcí, ale tím by se staly nestabilní a mohly by se začít převracet. Nespornou výhodou systému 1 sáně / osobu je jasná férovost: kdo si kolik naložil, tolik se taky nadře.

Na začátku pochodu jsme měli každý náklad cca 30 kg. Pokud se jde po umrzlé skůtrovce, nejsou na rovině sáně téměř znát, cesta ubíhá neskutečně v pohodě. Dokonce jsme prakticky ověřili, že jeden zdaný polárník utáhne po umrzlém sněhu 3 kamarády včetně jejich kompletního nákladu:

V hlubočáku už jsou naložené pulky hodně znát a kladou velký odpor. Táhnout 30 kg + váhu saní do prudkého kopce je děsná dřina, ale pořád lepší než nést náklad na zádech (což by vlastně ani nešlo, člověk by se hned zabořil i na sněžnicích).

TELESKOPICKÉ HŮLKY

Nezbytným doplňkem k úspěšnému tahu jsou hůlky, nejlépe teleskopické. Do kopce je lepší je zkrátit, z kopce naopak prodloužit. Nejdůležitější je mít k hůlkám široké talířky do hlubokého sněhu. Většina teleskopických holí se prodává s malými talířky, které jsou v hlubočáku nepoužitelné. Široké talířky je nutné dokoupit zvlášť.

Dobré zkušenosti jsme měli s holemi Leki Voyager a talířky. Talířky mají kvalitní závit z tvrdého plastu, který dobře drží i při opakovaném nasazení. Naopak nekvalitní levné talířky nevydržely víc než 2 dny – což lze alternativně řešit tak, že si vezmete hodně náhradních.

DALŠÍ ZKUŠENOSTI